Domů

Vítek a já

Většina textů na těchto stránkách vznikla převážně v letech 2004-2005. Takže si každý asi dokáže spočítat, jak je to dlouho:-) Momentálně nemám moc času na to, abych tento web nějak spravovala a přidávala další věci. Já jsem vyrostla, ale ten web vypadá furt, jak kdyby ho psalo malý děcko, že? Je to tak schválně, protože patří dětem a mně bylo 14, když jsem nahrávala na FTP jeho první části. Schválně zde ponechávám staré články, aby byl vidět pohled na problém očima dítěte. Ovšem to, že by web potřeboval opět nový kabát a nějakou změnu, taky propagaci, to už schválně není. Chtělo by to prostě někoho, koho by to bavilo a měl na to víc času než já. Nejseš to třeba ty?

VÍTEK

Momentálně 10tiletý hyperaktivní kluk s autismem a poruchou řeči... Zázračný, kouzelný, příjemný, přemýšlivý, zvláštní, uběhaný, modrooký, nejlepší, nesmělý, legrační, rychlý, pozoruhodný, schopný, hravý, zaujatý, inteligentní, mocný, zábavný, jedinečný, skvělý, úžasný, ?autistický? Tak tohle je můj brácha. Kdo nevěří, ať se podívá na svého sourozence a zapřemýšlí, co by o něm řekl. Určitě ta slova budou stejná nebo podobná. Mám ho moc ráda, protože si nemyslím, že je špatný. Pomohl mi najít novou zábavu v podobě programu Son- Rise, podle kterého s ním pracujeme, nové přátele, kteří se zajímají o autismus a spoustu dalších věcí. Nakonec bez něj by nebyla ani tahle stránka.
Vítek má nejradši ježdění na koníkách, koukání na koníky a hlazení koníků. Čvachtání v bazénu, pozor né v tom pro mrňata, protože umí plavčit. Prohlížení a nejspíš i čtení (že umí číst nám zatím neřekl) knížek a časopisů. Semo tamo taky čutec nebo házení s balonem. A samozřejmě blbnutí se svojí ségrou nebo jinými účastníky hry včetně našich dobrovolníků:-D

Takhle to bylo

Chodila jsem do třetí třídy, když se Vítek narodil. Na bráchu jsem se hrozně těšila, jako asi každý. do dvou let byl, dalo by se říct úplně obyčejné dítě, kterých potkáváme denně na ulici nekonečně mnoho. Jenom jsme pozorovali velkou přecitlivělost na zvuky a světlo, všichni říkali, že je to normální, a tak jsme žili běžně dál. Vítek měl malinko opožděné chození. Později se však ukázalo, že mu dělá velké potíže mluvení-nebo spíše nemluví vůbec. Rodiče s ním chodili pořád na nějaká vyšetření, nakonec se zjistilo, že má příliš přirostlý jazýček a zřejmě bude dislektik. V nemocnici mu udělali jednoduchou operaci, po té se mělo vše zlepšit.Vítek však stále nemluvil a nemluvil, mamka s ním dělala logopedii, různá cvičení, trochu se to zlepšilo. Hodně často taky seděl u okna a díval se ven, někdy pozoroval stromy, pamatuji si, že když byl ještě v kočáru, častokrát plakal, kvůli třepetajícímu se listí nad jeho hlavou, jindy pozoroval jen mraky plující po obloze. Listoval si s velkým zájmem knížky, mačkal je a občas si kousek i utrhl. Jak se někde nachomýtl kulatý předmět, ihned byl jeho a točil se. Neustále běhal po domě a třepal rukama, vydával podivné zvuky. Opět následovala nějaká vyšetření, tentokrát však s docela nemilými zprávami. Rodiče se dozvěděli, o jeho těžkém, původně nezvratném poškození řečového centra (což mi naštěstí řekli až nedávno) a autismu. Vlastně autistických rysech, Vítek měl zhruba středně těžký autismus.
Velice málo se nám koukal do očí. Museli jsme dělat neskutečné hlouposti a co nejvíce nějak přitahovat pozornost, aby se vůbec podíval. Vítek byl (stále dosti je) přecitlivělý na různé věci např.:zvuky, světlo, což na nás mělo obrovský vliv, večer se nesmělo mýt nádobí a dělat různé jiné, běžné domácí práce. Pokud jsme chtěli projít v blízkosti pokoje, kde spal, museli jsme se doslova plížit. Což při mém dupavém stilu chůze, bylo prakticky nemožné. Obyčejně chodím asi jako pět slonů v poklusu, pokud se plížím, jejich počet se sníží zhruba na dva. Vítek se svým bystrým sluchem to však slyší asi jako sloní dostihy:) Dále se objevovalo pořád více "izmů"(my tím označujeme stále se opakující chování) například točení kulatými předměty, vydávání podivných zvuků, mačkání knížek, třepání rukama atd. Doma Vítek neustále běhal, a pokud jsme ho vzali ven, nebyl téměř k udržení. Dotek snesl jen od mamky. Pokud něco chtěl, většinou začal plakat, jen zřídkakdy ukázal, co vlastně chce.

BÁRA

Tak to jsem já:) Pokud zrovna nechodím někde s batohem na zádech po jiných městech, tak normálně přebývám v Brně. Na podzim je mi vždycky o rok víc, tenhle zrovna oslavím 19 narozky. Studuju posledním rokem gympl, pak se chystám na nějakou tu vejšku. Webík jsem předělala jako svoji závěrečnou maturitní práci, tak jsem si dala záležet, snad se líbí. Ráda sportuju, bohužel už jen rekreačně...v zimě, v létě každý den...plavčo, běhání, snowboard, kolo, inliny a tak. Co mám ale nejradši je cestování, nejlíp s partou kámošů, batůžkem na zádech a hají ve stanu, a vedení dětí v oddíle. Asi v roce 2005 jsem se rozhodla vytvořit webík, abych měla co nejvíc kámošů v oboru "zvláštních sourozenců". No, a kámoši měli zase kámoše a tak. O webík budu pečuji, jak nejlíp zvládnu.
Všichni stárnem, takže je jasný, že tenhle text nemuže bejt pravdivej 100 let:-). Teď je mi 24, studuju VUT FAST a nestíhám se o web moc starat.